Vypnout preloader

KULTURA A MÉDIA

KULTURA A MÉDIA

Veronika Skalecká
S revolučními dny roku 1989 přišly ruku v ruce náhlé a rychlé proměny mnoha společenských oblastí v Československu. Výrazné změny se od prvních dní viditelně projevovaly ve dvou oblastech, které byly až dosud ideologicky velmi významné pro vládnoucí komunistický režim – v médiích a v kultuře. Každá z těchto oblastí přitom měla do roku 1989 svou oficiální dogmatickou podobu – tu představovala oficiální média a oficiální kultura, které plně naplňovaly (kulturní) politiku KSČ – a podobu neoficiální, tedy nejrůznější samizdatová a exilová média, v kultuře pak například bytová divadla, underground, samizdatové knihy apod. Listopad 1989 toto rozštěpení definitivně spojil, média se zbavila dohledu komunistické strany a mohla začít svobodně informovat, v kultuře se běžně začala objevovat jména dosud zakázaných umělců. Na tyto dvě oblasti v rámci Pardubic je proto zaměřena následující kapitola.


Změny v médiích


Revoluce takřka okamžitě zasáhla média. Za účelem šíření nezkreslených informací do všech koutů republiky vzniklo v hlavním městě Nezávislé tiskové středisko, které začalo vydávat periodikum Informační servis, dalším způsobem šíření zpráv z Prahy byly výjezdy umělců a vysokoškolských studentů - ti jezdili také do Pardubic. Nejurputnější boj byl přitom o přístup do televize a rozhlasu. Československá televize vysílala poprvé živě až demonstraci na Letenské pláni 25. listopadu, ve stejný den se na televizní obrazovce poprvé objevil také Václav Havel. Již 29. listopadu přijalo Federální shromáždění ústavní zákon, který z ústavy vypustil článek 4 o vedoucí úloze Komunistické strany Československa ve společnosti i ve státě. Média tak přestala podléhat kontrole KSČ. Po čtyřiceti letech se zbavila komunistické ideologie a mohla konečně lidem říkat pravdu.

S koncem monopolu komunistické strany v mediální oblasti skončilo také kádrování novinářů (tedy posuzování třídního původu, stranického vzdělání či postoje v „krizových letech“ 1968–69). V předchozím období normalizace, tedy v 70. a 80. letech, zde byly vysoké nároky na stranickou příslušnost novinářů a jejich politické školení, které z části nahrazovaly chybějící novinářskou praxi a vzdělání v oboru, protože po roce 1968 bylo mnoho zkušených redaktorů donuceno opustit svou práci. Novináři byli často členy KSČ či alespoň kandidáty na členství ve straně.

Celé pojednání o změnách v médiích naleznete v publikaci "Pardubický Samet".

Okresní noviny Zář


Již v průběhu roku 1989 bylo znát mírné politické uvolnění v československé společnosti, což se promítlo i na stránky pardubických okresních novin. Na jedné straně se zde stále objevovaly mediální antikampaně – ty provázely lednový Palachův týden a červnové zveřejnění petice Několik vět a byly stále v duchu negativní rétoriky plné „protisocialistických živlů“, „provokačních vystoupení“ a „rozvracečů republiky“. Na straně druhé se však na stránky Záře v roce 1989 dostala například informace o pardubické premiéře filmu Vlasy Miloše Formana (československá premiéra se konala celých deset let od vzniku filmu) nebo o nové výstavě ve Východočeské galerii v Pardubicích nazvané Tvorba Skupiny 42 (dílo této avantgardní umělecké skupiny přitom bylo po roce 1948 zapovězeno).

Přišel listopad 1989. Zář vycházela po celé období listopadových revolučních dní stále jen dvakrát týdně (v úterý a v pátek). Na rozdíl od srpnového období roku 1968, kdy si situace rovněž žádala co nejaktuálnější informace a Zář tehdy vycházela ve speciálních vydáních každý den (někdy i víckrát za den), v listopadu 1989 zde snaha o častější vydávání novin nebyla. Vzpomíná na to tehdejší vedoucí redaktor Záře Roman Marčák, který byl v čele okresních novin od července roku 1989 (v Záři však působil jako redaktor několik předešlých let):

„To nešlo. Bylo to v té době hrozně obtížné z toho důvodu, že ty noviny se tu nevyráběly. Jezdily se vyrábět do Hradce do tiskárny. V té době samozřejmě na příděl. My jsme byli rádi, že nám to v tom Hradci udělají. Tam se dělaly všechny okresní noviny pro celý tehdejší Východočeský kraj. Ale nás to ani nenapadlo, že bychom mohli vydávat nějaká zvláštní vydání. To je zajímavá otázka, ale neřešili jsme to.“

Celé pojednání včetně vzpomínek naleznete v publikaci "Pardubický Samet".

Periodika Občanského fóra


Vedle toho, že pardubické Občanské fórum pravidelně publikovalo v novinách Zář, začalo také vydávat vlastní periodikum pod názvem LIST informačního střediska (později koordinačního centra) Občanského fóra v Pardubicích. Tyto noviny ale začaly vycházet až na počátku nového roku 1990 a v prvním čísle informovaly především o tom, že byl Václav Havel zvolen prezidentem. Další čísla se věnovala zejména činnosti Občanského fóra a jeho členům, politické situaci ve městě i ve státě či nadcházejícím, prvním svobodným, volbám.

Celé pojednání naleznete v publikaci "Pardubický Samet".

Pardubické rozhlasové vysílání


Krátce zmiňme i změny v pardubickém rozhlasovém vysílání. Po listopadových událostech si pardubické Občanské fórum zajistilo kromě publikačního prostoru v Záři také přístup do městského rozhlasu. V první polovině prosince 1989 začalo Občanské fórum vysílat od pondělí do pátku vždy v 10 a v 15 hodin po dvaceti pěti minutách.

Celé pojednání naleznete v publikaci "Pardubický Samet".

Změny v kultuře


Hlavní kulturní institucí pardubického okresu bylo především Východočeské divadlo (ředitelem v roce 1989 byl Jan Hyhlík), jen o něco méně výraznou institucí pak byla Východočeská galerie (ředitelem v roce 1989 byl František Vít). Obě instituce byly v předchozím období častým tématem na jednáních ideologické komise, a to nejen okresního, ale i krajského výboru KSČ. Ideologická komise projednávala především dramaturgické plány divadla, resp. výstavní plány galerie.

Celé pojednání naleznete v publikaci "Pardubický Samet".